Československý národ jako ideál a touha

Please download to get full document.

View again

All materials on our website are shared by users. If you have any questions about copyright issues, please report us to resolve them. We are always happy to assist you.
 0
 
 

Food

  Československý národ jako ideál a touha
Share
Transcript
  Československý národ  jako ideál a touha  MILAN DUCHÁČEK  Příteli Karolovi Hollému. Arnošt Procházka se vprvním poválečném ročníku  Moderní revue  podivovalnovotám vnázvu samostatného státu: „ V Čechách se uznávalo vždycky, že Slo-váci jsou větev národa, část celku, jako jsou částí jeho Moravané aSlezané  [...] :celek národa jest jednotného jména Čechové ajednotného jazyka spisovného. Ale vbojích za volnost ave jménu osvobozeného státu nalézáme pojednou nový název národního celku: národ česko-slovenský. Tedy není budovatelem anositelem re- publiky národ jediný?  “ 1 Procházka nebyl vtéto věci vhistorických zemích zda-leka sám, koho nová terminologie zaskočila. Řešení se mu však jevilo zcela zřejmé: „  Jestliže tolik škody abídy na Slovensku napáchala rozluka spisovného jazyka, neměli bychom vtomto dělitelském počínání pokračovati. Bylo by jistě největší anenapravitelnou chybou, kdyby se povolovalo lokálním snahám separa-tistickým, kdyby se uplatňoval zákonně ao󿬁cielně dialekt za spisovný jazyk amíst-ně zaváděl se výlučně do škol (ivyšších!) ado úřadů. “ Toto jednání ovšem navr-hoval pro případ, „ že skutečně Čechové, Moravané, Slezané aSlováci jsou jediný národ, jehož historické jméno jako celku bylo ajest Čechové [ … ]  Ale ovšem, jsme-li dva národové, jsme-li stát dvou- (či více-) jazyčný, pak ovšem republika česko-slovenská [ … ] Nebo jsme sice ono aříkáme toto – čili nevíme sami, co ajak chce-me amáme?  “ 2 Procházkův ironický osten mířil kjádru problému. Odhalil však mimoděk také stereotypy, které si česká společnost oslovenském životě vHorníchUhrách vytvořila během předchozích desetiletí. Tento obraz – aprávě na nějse zde hodlám zaměřit – byl mnohovrstevnatou iluzí, konglomerátem závěrůmoderní české 󿬁lologie, slovako󿬁lských ideálů apředevším většinově sdílené (192) 1  A.P.[= ARNOŠT PROCHÁZKA], VČechách…,  Moderní revue  25, 1919, č.5, s.235. 2 IBIDEM. Historicka_fikce_Sestava 1 12.11.13 11:09 Stránka 192  naprosté neznalosti hornouherské reality. Byl utvářen na základě přesvědčení,že štúrovská rozluka způsobila na Slovensku úpadek, že slovenština je dialek-tem češtiny, že čeština byla spisovným, tj.literárním jazykem hornouherskýchSlováků, avneposlední řadě vdojmu, že vUhrách existuje homogenní spo-lečenství, které se identi󿬁kuje jako Slováci, 3  je potomkem husitů, trpí maďar-ským útlakem auvažuje proto ve vlastním zájmu okulturním splynutísČechy. „Národ československý“ se vroce 1920 stal ústavním pojmem, vněkdejšíuherské části nového státu však tento koncept kolektivní identi󿬁kace nikdy nenalezl širší ohlas. Pro Arnošta Procházku stejně jako pro většinu česky uva-žujících obyvatel někdejší předlitavské části Rakouska-Uherska představovalpojem „československý“ synonymum adjektiva „český“, aniž by přitom uva-žovali dále než na vrcholky Bílých Karpat. Naopak pro ty, kdo se již předrokem 1914 vnímali jako Slováci, byl tento náhled nepřijatelný. 4 ČESKOSLOVENSKÝ NÁROD JAKO IDEÁL A TOUHA (193) 3 Kbudování etnického sebepojetí srov. např. ROGERS BRUBAKER – MARA LOVE-MAN – PETER STAMATOV, Ethnicity as cognition, eory and Society  33, 2004, s.33–64.Dostupné online: http://www.sscnet.ucla.edu/soc/faculty/brubaker/ 4  Aktuální recepci včetně novější literatury přehledně shrnuje např. DANIELA KODAJO-VÁ, Slovenský ľud jako mýtus česko-slovenských vzťahov, Česko-slovenská historická ročenka  2008, s.53–66. Podobně literatura in MICHAL STEHLÍK, Češi aSlováci 1882  – 1914. Nezře-telnost společné cesty  , Praha 2009, s.162–167. Více též MILOŠ TOMČÍK, Antinómie čecho-slovakizmu ako kultúrneho fenoménu po roku 1918, in:  Masarykova idea československé státnosti 1. Československá symbolika na portálu bratislavské vily architekta Dušana Jurkoviče z roku 1925.Foto MD. Historicka_fikce_Sestava 1 12.11.13 11:09 Stránka 193  Odlišnost vývoje, který prodělalo české islovenské národní hnutí běhemdlouhého století, lze společně sRogersem Brubakerem chápat jako dvě para-lelní, avšak vzájemně nekompatibilní podoby modernity. 5 Interpretaci jejichvzájemného neporozumění jistě nelze založit pouze na komparaci odlišnéhoústavního vývoje dualistické monarchie. Utváření českých stereotypů oSlo-vácích aSlovensku má bezesporu starší, předbřeznové kořeny. 6 Svou podobuvšak začal tento obraz nabývat až během let staročeské pasivní politiky avzní-cené atmosféry táborového hnutí. Ktématu česko-slovenských vztahů pochopitelně existuje rozsáhlá litera-tura. Cílem této stati však není rekapitulovat tradované závěry, nýbrž poukázatna některé paradoxy, znichž během posledních čtyř desetiletí před Velkouválkou vzešla česká představa o„Slovácích“ a„Slovensku“. Vycházím přitomzteze, že pojetí československého národa, jak je značná část české společnostipřijala za své, bylo do značné míry sebemysti󿬁kační, ale že zároveň tvořilo lo-gickou součást její kolektivní imaginace, ato vpodstatě nezávisle na hornou-herské realitě aproměnách formující se moderní slovenské society. 7 Michal Stehlík své mapování „nezřetelnosti společné cesty“ Čechů aSlo-váků vymezil lety 1882–1914, tedy od založení pražského studentského spol-ku Detvan. 8 Naopak Karol Hollý, který se dlouhodobě zaobírá ideovými pro-měnami slovenského národoveckého programu, klade kořeny problémuhlouběji, do let, kdy František Ladislav Rieger dočasně vstřícným postojemkbudapeštské vládě amalichernými výpady vůči předním reprezentantůmslovenských národovců přerušil politické kontakty obou společenství. Tento (194) MILAN DUCHÁČEK  ve světle kritiky dějin. Sborník příspěvků , Praha 1993, s.78–85; ksituaci ve třicátých letech RO-BERT KVAČEK, Česká společnost aslovenský autonomismus, in: Kpoctě Miroslava Hrocha  (=  Acta Universitatis Carolinae, Philosphica et historica  3, 1996, Studia historica 44), Praha 1998,s.97–106. 5 Srov. ROGERS BRUBAKER, Nationalism, ethnicity and modernity  , anglická verze studiepřednesené na konferenci Multiple Modernities at the Beginning of XXI Century, dostupnéonline: http://works.bepress.com/cgi/viewcontent.cgi?article=1041&context=wrb (Vyšlo italsky  jako ROGERS BRUBAKER, Nazionalismo, etnicità et modernità, in: Dalla modernità alle mo-dernità multiple  , CONSUELO CORRADI – DONATELLA PACELLI (edd.), Rubbettino2011, s.83–93.) Oslovenské, resp. hornouherské rovině problému viz TIBOR PICHLER,Miloš Štefanovič alebo omodernom slovenskom politickom myslení pred hlasistami, in: IDEM, Etnos apolis. Zo slovenského auhorského politického myslenia  , Bratislava 2011, s.61–77. 6 Srov. obraz předbřeznových česko-slovenských kulturních kontaktů in RICHARD PRAŽÁK, Zieglerova družina ajejí vztah ke Slovákům, Orlické hory aPodorlicko 5, 1973,s.141–154. 7 Slovenské stereotypy oČeších, jakkoli konstruované na podobném principu, jsou problé-mem jiným, aponechávám je zde tudíž stranou. 8 Srov.M. STEHLÍK, Češi aSlováci  (pozn. 4). Historicka_fikce_Sestava 1 12.11.13 11:09 Stránka 194  stav přetrval až do Velké války. 9 Vperiodizaci souhlasím spíše se slovenskýmkolegou. Česká představa oSlovácích se dle mého názoru dotvářela vletechtěsně po zrušení Matice slovenské, po likvidaci slovenských středních školvUhrách azahájení cílené maďarizace, tedy vzávěru sedmdesátých let. Klíčovým momentem je přitom především tradovaný vztah khornouher-ským osobnostem, jež pomáhaly formovat české vlastenecké hnutí. Česká společnost éry táborů arozčarování po rakousko-uherském vyrovnání sice už jen vmáločem připomínala předbřeznovou měšťanskou intelektuální elitu,úcta arespekt kjejím hlavním osobnostem však neupadaly, mj. proto, že ně-které znich ještě žily.Ústřední triumvirát tvořili samozřejmě Kollár, Šafařík aPalacký. Mezi běž-nou čtenářskou obcí však nelze předpokládat přímý ohlas četby děl Pavla Jo-zefa Šafaříka avětšinou ani Palackého Dějin . Zatímco Palackého dokázali stáleúspěšněji popularizovat autoři historizující beletrie včele sVáclavem BenešemTřebízským, Šafaříkovo stěžejní dílo zůstávalo nadále veskrze akademickoučetbou apanslávskému espritu znělek Kollárovy Slávy dcery  uštědřila ránuzmilosti Májová družina. Nejpozději po smrti Palackého se tak jejich odkazstával součástí symbolického kapitálu, zněhož intelektuální elity budovaly svá pojetí česko-slovenského poměru. Ipro skeptika, jakým byl nesporně Ja-roslav Goll, představoval tento odkaz základní pojivo české kultury se sloven-ským prostředím, ovšem pojivo již zpřetrhané. Vjubilejní přednášce ke stémuvýročí narození Františka Palackého to vyjádřil následovně: „ Palacký náležel všem třem větvím národa českého [ … ] Než po ztrátě Slovenska lze ještě hovořiti otrojí větvi? Pravím: Po ztrátě Slovenska [ … ]  Jubilejní slavnosti posledních let nám tuto ztrátu bolestně připomínají, slavnost Kollárova, Šafaříkova anyní také Palackého. “ 10 Zatímco Gollovi se –jak se zdá – československá kulturní vzájemnost jevila dvacet let od Palackého smrti jako causa 󿬁nita, Masaryk ve stejném roce radilmladým Slovákům při zakládání revue Hlas  , aby se snažili navazovat právě na odkaz Kollárův aŠafaříkův. Jak si zaznamenal Vavro Šrobár, Masaryk kladldůraz především na podružnost jazykového sporu aodkaz autora Slávy dcery  podával ve své typické tezovité zkratce: „ Kollár aŠafárik určite ajasne vymed-zili pomer astupnicu: jazyka, humanity anáboženstva. Nadväzujte na ních, akona svojich   predchodcov. [...]  Menovitě nech je Vám vzorom Kollár, zjehož spisov  ČESKOSLOVENSKÝ NÁROD JAKO IDEÁL A TOUHA (195) 9 KAROL HOLLÝ, Formovánie národnej ideológie českých slovako󿬁lov (1880–1881) ajejhodnotenie vrámci slovenskej národoveckej society, in: České, slovenské ačeskoslovenské dějiny  VII, TOMÁŠ HRADECKÝ – PAVEL HORÁKet al. (edd.), Hradec Králové 2012, s.11–22,zde s.13. 10  JAROSLAV GOLL, František Palacký, in:  Jaroslava Golla vybrané spisy drobné 1, Praha 1928, s.40. Původně otištěno in ČČH  4, 1898, s.211–279, zde s.212. Historicka_fikce_Sestava 1 12.11.13 11:09 Stránka 195  tak jasne vyniká túha po vzdelaní. Obaja sú racionalisti. Treba znovu vydať Kol-lárov spis ‚O vzájemnosti‘. Tu ukáže (sa), že on si žiadal vzájemnosť ideovú, vše-ľudskú anie jazykovú. “ 11 Zároveň se po desetileté zkušenosti snávštěvami mar-tinského národoveckého centra Masaryk jednoznačně vymezil vůči odkazuslovenských politiků let Jara národů: 12 „ Slovenská revolúcia Hurbanova bola smiešna. “ Ataké vysvětlil proč: „ Kněz Hurban berie meč do ruky. “ 13 Masarykovo odmítnutí ideového směřování martinského centra tedy ne-spočívalo pouze vkritice sveřepého ruso󿬁lství Svetozára Hurbana-Vajanského,ale také vudálostech let 1848–1849, kdy se vMasarykových očích Štúr ajehospolubojovníci rozešli sčeskou reformační tradicí nejen jazykově, ale také od-stoupením od boje vedeného pouze zbraněmi ducha. Pověstné dva miliony,onež se mohl český živel potenciálně rozšířit východním směrem, se tak ome-zil pouze na potomky anásledovníky evangelické tradice. Vtomto duchu in-terpretoval Masaryk iKollára, zatímco katolické Slovensko – ponechme stra-nou otázku, zda by byl Masaryk schopen jej jakkoli geogra󿬁cky čidemogra󿬁cky vymezit – katolické Slovensko do jeho obrazu „bratří na Slo-vači“ nepatří. 14 Vtéto redukci se ovšem paradoxně shoduje sobrazem Slová-ků, jak jej vtextech určených laickému, lidovému čtenáři vykreslili čeští slo-vako󿬁lové let sedmdesátých: Adolf Heyduk, Rudolf Pokorný, František Táborský, Josef Holeček  15 apředevším Heydukův žák Karel Kálal. Ipřes au-tentickou zkušenost skriticismem, skepsí anespornou, byť jednostrannouerudicí Vajanského či Jozefa Škultétyho načrtl Masaryk v  České otázce  své chá-pání slovenského kolektivního habitu vnesporně romantizujícím, až bieder-meierovském schématu: „  Mně není pochybnosti nejmenší, že Kollár správně vy-cítil pěknou náturu slovenského lidu aže jeho charakteristika Slovanů je docela živý obraz Slováků. Ta obzvláštní zbožnost, ta pilná pracovitost, ta nevinná ve-selost, ta láska ksvému jazyku akonečně ta mírumilovná snášenlivost, kteréžtovlastnosti Kollár přičítá všem Slovanům, rozhodně jsou vlastnosti Slováků nyněj-ších. Kollár ovšem neznal dostatečně všech slovanských kmenů apřirozeným způ-sobem zobecnil, co pozoroval ve svém okolí, včem sám žil apůsobil. “ 16 (196) MILAN DUCHÁČEK  11 VAVRO ŠROBÁR, Československá otázka a„hlasisti“ (k60. narodeninám P.Blahu) 2, Prúdy 11, 1927, s.268. Interpretace sdůrazem na počeštovací moment KAROL HOLLÝ, Po-nímanie histórie ainštrumentalizácia obrazov minulosti vnárodnej ideológii TomášaG. Masa-ryka na prelome 19. a20. storočia, Dějiny – Teorie – Kritika  2001, č.1, s.35–59. 12 KMasarykovu poměru ke štúrovcům srov. např. ZDENA SOJKOVÁ, Masaryk aštúrovci,in:  Masarykova idea československé státnosti ve světle kritiky dějin , Praha 1992, s.24–34. 13 ŠROBÁR, Československá otázka (pozn. 11), s.269. 14 HOLLÝ, Ponímanie histórie (pozn. 11), s.56. 15 Srov. HOLLÝ, Formovánie (pozn. 9), s.13–17. Též KAROL ROSENBAUM, Vzťahy slo-venskej ačeskej literatúry 19. a20. storočia. Koncepcie ariešenia  , Bratislava 1989, s.136n. 16 TOMÁŠ GARRIGUE MASARYK, Česká otázka, Onaší nynější krizi, Jan Hus  , Praha 1924, s.67. Cituje též HOLLÝ, Ponímanie histórie (pozn. 11), s.55. Historicka_fikce_Sestava 1 12.11.13 11:09 Stránka 196
Related Search
We Need Your Support
Thank you for visiting our website and your interest in our free products and services. We are nonprofit website to share and download documents. To the running of this website, we need your help to support us.

Thanks to everyone for your continued support.

No, Thanks